Pro něj.

Anotace: Tam kde myslíte že je konec tak může čekat nový začátek..

Jednoho dne jsem se ocitla na opuštěných kolejích,kde dlouhou dobu neprojel ani jeden vlak,ani jeden vlak naděje!Černočerná mlha mě zahalila celou do smutku a pocitu vinny.Vše bylo šedívé a chmurné.Místo stromů jen holé větve,spálené mosty a cesty plné výmolů a kamení.Nemohla jsem jít dál a nemohla jsem jít ani zpět.Stejná krajina mi po pár krocích dávala pocit,že to takhle má být.Čím jsem šla dál a hlouběji do mrtvých strání,tím intenzivněji jsem si uvědomovala že jdu špatným směrem.Že mám pro co žít!Že mi vlastně sluníčko vysvitne každý den!Že si ho musím hlídat a hýčkat!Že jsem stvořila život kterému já sama musím ukázat cestu a proto se nesmím Ztratit!Ztratit v tomhle divném a šedém světě.


Na cestě vpřed,kde mlha začla odcházet,vše začlo být jasnější a mělo svůj smysl,jsem uviděla mlhavě Tebe,byl jsi vzdálený,ale i přesto jsem k Tobě chtěla mít blíž.Začla jsem přecházet pražce,výmoly,kameny...Čím blíž jsem byla,tím touha poznat Tě byla silnější.


Začal si mi kráčet naproti.Rozbušilo se mi srdce,prudce a rychle!Přibližovali jsme se k sobě,čím blíž jsme si byli ,tím víc jsem si uvědomovala jak moc od Tebe chci obejmout,nenechat tě stát uprostřed krajiny která nikam nevede,sblížit se natolik,že bychom se chytli za ruce a zkusili jít kousek spolu.


Najednou jsme stáli u sebe.Dívali se navzájem do očí.Chytl jsi mě za ruku a pomalým krokem jsme opouštěli tu smutnou krajinu.Ruku v ruce teď sedíme na louce která se začíná zelenat,sílí,dostává svůj náboj a roste!


Čím déle tam sedíme tím více chci být po Tvém boku,v tvém objetí...


City a pocity se stupňují.Jsem šťastná že si stál na stejné cestě jako já a zkusili jsme spolu ten kousek jít...Dlouhá cesta nás ještě čeká,ale já už teď vím že chci aby jsme kráčeli spolu!