Vandrovní

Dávno už oheň dohořel
a ztichnul kytar hlas,
soumrak plášť noci rozprostřel,
tmavší než kolomaz,
do mechu k spánku ulehnem
pod klenbou bledých hvězd
a unaveni dlouhým dnem
zaspíme šrámy z cest.

Až ráno mlhu odplaví
a čarokrásný den,
se v lázni zlata roztaví
na slunci obnažen,
tak honem prásknout do koní
a na cestu se dát,
nám z dálek touha zavoní,
tak jak už tolikrát.