Vznešený národ

Jako píseň chladné noci,
jako kroky ozvěny,
bloudící světem bez moci
zbrzdit jeho proměny.

Tváře bledé, bez poskvrny
hledí napříč krajinou,
jako dech můr, temné stíny.
Ne, nikdy neprominou.

Chladný poryv větru toho,
jenž oni rozdmýchali,
vane lesem tiše, smutně,
neb na ně zanevřeli.

Legenda, tak živá v mysli,
bylo to snad skutečné?
Propásli jsme ten okamžik,
ptát se je už zbytečné.