Bohatýr Radomil

Anotace: Mohlo se stát snad před sto padesáti lety. Vzpomínky manželky Bohumily...

Můj milý

kde jsi, kde?

Já sama v prázdném pokoji.

Ty sám v lese černém,

kde ztratil jsi se?

 

Vlci už v dálce vyjí

měsíc v úplňku

a tys v dáli.

Mé myšlenky chabé

družina bez tebe se vrátila.

Hledat tě pojedou zas.

Můj dlouhý, černý vlas

čeká na tvé dlaně.

 

Já tvářím se tak polekaně

dvanáctá už odbyla.

To lampa ještě svítila

před chvílí malou

mé slzy po tváři mi kanou.

 

Ruce mé slabé 

čekají na tebe můj pane.

Doufám, že s ránem novým

přijedeš s družinou.

Nebudu spáti v noci hodinu jedinou.

 

Prosím pana Boha

zas Ho prosím znova

přiveď mi pána domů.

V dáli už slyším hukot hromů.

Pane můj, lásko moje jediná

snad není konec, poslední moje hodina.

 

Děkovat budu pánu Bohu

za zachránění, za chvíle

kdy vrátíš se mi živ a zdráv.

 

Má lásko

miluji Tě.

Na pořád...