Vůně

Cítím tu vůni opojnou,

tu co nenechá mně spát.

Co ruší náladu pokojnou,

tu co nutí mně teď vstát.

 

Bez ty krásný vůně již nechce se mi žít.

Napořád sebou, chci jí nosit.

A ne pořád o ni jenom prosit.

Stále ve svém srdci chci jí mít.

 

Pohár protekl, s lítostí již končím.

Nastal čas odplaty, s rozumem se loučím.

To co udělaly, jim nikdy neprominu,

protože miluji… Tu vůni benzínu.

 

Dvě rány jak z děla,

kanistr hořlaviny.

Dvě mrtvá lidská těla,

na dvě poloviny.

 

Do jámy vykopané,

mrtvoly pohozené.

Benzínem pokropené,

následně zapálené.

 

Žádné tělo zde již není,

navěky utichl jejich dech.

Popel zakopán v černé zemi,

důkazy shoří v plamenech.

 

Všechno je na místě,

schází jen lopata.

Jedno je jisté,

navenek nepoznáte psychopata.