Šárce

Svíčka zhasla
Oheň doplápolal
Boj s osudem započal

Duše křičí,
srdce pláče
Tělo teď mi končí
Hlava nepokojně skáče

Vzpomínky po ní mi zůstanou
I když ...přál bych si zapomenout
Teď sice pekelně pálí
Ale časem příjemně ohřejí

Tak snad umřít mám ?
Nebo zkusit žít sám

Žalu se mám snad poddat ?
Nechci se života vzdát
Nechci být ubohý srab
Toužím zapomenout na lásku
Na tu krásku co zbavila mně smyslu

realita je mi cizí
možná proto mi někdo nerozumí
izolovaný žít ... ne to radši umřít
snad je to konec mích dní
přál bych si usnout a nevzbudit
tak snad věčný klid mně tam čeká
ta poslední cesta ... zdá se nekonečná

Možná že výstřel to vyřeší
Co to vidím ? světlo na konci tunelu
Né to je jen žár z hlavně osudu

Tu cestu ... možná bych zkusit mněl
do věčných lovišť se vydat abych zapomněl
snad vysvobození tam na mně čeká
doufám že to nebudou jenom další muka
když mé srdce i duši ti je cizí tak proč to mám skončit
tak lásko řekni mi proč mám za tebe život položit
proč mám smutek v koutku duše
proč „s bohem“ řekla jsi suše