Zase kvetly šeříky
a Tvůj hlas se ztratil
v opadané vůni
jejich květů
do mých vlasů
pršel už jen
promarněný čas
když déšť výčitek
a neuznání
spláchnul naše sliby
a nechal nás
(jako tenkrát)
zády k sobě stát
vím že teď
to bylo naposledy
a také vím
že napořád...
Člověk je zvláštní tvor, chce to důvěru a taky vor, stromy co lze míjet, vlaštovky pro návraty, přeju ti nálezy a žádný ztráty...
04.06.2016 22:49:33 | básněnka
díky Ivanko:-)
04.06.2016 22:53:41 | Nikita44
Moc se mi líbí a věřím, že jiné květy lepší zítřky slíbí :)
02.06.2016 10:32:46 | JSJ
díky moc za zastavení, těší mě Tvé přijetí:-)
02.06.2016 15:03:47 | Nikita44
Mám slzy v očích.
Tolik krásy jen v několika verších plných smutku.
30.05.2016 17:52:28 | Lost in reality
krásná
29.05.2016 21:32:49 | Dis-Con-Nect-Ted
to mě těší, že zaujala a díky:-))
30.05.2016 17:14:26 | Nikita44
..když zase opadaná vůně šeříků zesmrádne promeškaným časem...:-D* ST*
28.05.2016 23:05:42 | Frr
ano, přesně tak:-))
29.05.2016 14:15:22 | Nikita44
zády k sobě...před vykročením...Jani.úsměv.z.
28.05.2016 22:03:49 | zdenka
:-))
28.05.2016 22:13:31 | Nikita44