Rozpraskal s léty v pološeru
zasklený ústy do řeky,
vrbové stesky vyřezával,
pod kůrou ticha strusky snů,
lásku rozložil na míru,
která prý překoná věky,
na flétnu ozvy srdce hrával
obnažený až na dýhu.
Pouze čas sčítá letokruhy,
pod korou pokorou dýchá,
jílové jitro v úpatí
políbí nové (od)nože,
rozpustile dal vrbě stuhy,
omamně střemhlavá střemcha
dýchala v plném okvětí,
lípa má prý srdce od muže.
Žena má záda třešňová,
když neusychá v máji,
věnuje houslím ladné tvary
pro hrdla sedmihlásků,
vdechl prý život do dřeva,
když dlaně se ve větvích dotýkají,
probouzí brundibáry
pro políbenou lásku.
ta poslední strofa..
23.06.2017 22:42:19 | Stavák
..překrásný, udělal jsi mi radost:-)ST
28.05.2017 21:03:09 | Nikita44
"když dlaně se ve větvích dotýkají"...ST* :-D*
27.05.2017 10:03:30 | Frr
Děkuji Ti Jiří :o)
27.05.2017 10:50:14 | Akrij8
Krásná... :-)
27.05.2017 07:48:40 | Dreamy
Těší mě, že se Ti líbí, Dreamy, děkuji
27.05.2017 10:48:57 | Akrij8
Ach, ta je krásná... láska laskavá...
Nádherná báseň, jsem šťastná, že jsem směla číst, děkuji :-)
27.05.2017 07:33:14 | Helen Zaurak
To já děkuji, milá Helen. Těší mě taková odezva, jsem rád, že jsi zavítala
27.05.2017 10:48:22 | Akrij8
Slyším jak zazníváš po houslích,dýcháš v nich :o) Děkuji Ti Fany
27.05.2017 06:13:01 | Akrij8
:-) dýchám Tvoji omamnou báseň, Akriji8 :-)! ST
27.05.2017 06:05:59 | Fany