Proplouvám čistým ránem
stíhá mě noci stín
ztrácím tě v chomáčcích mlhy
a znovu objevím
na strunách časných paprsků
když pronikavě zníš
ve třpytkách, ve splavu
na vláknech pavučin.
Krásná jak krůpěj rosy
oslníš
v odlescích vzdálených sluncí
nelze tě uchopit.
Snad tě smím pohladit
na dně své duše
když tudy procházíš
snad tě rozehřeji
v mrazivých stínech hor
nebo tě smím líbat
bezbranná, přikovaná
na ostrých vrcholcích
a vzít tě mnohem výš
na křídlech své touhy…
Tak tě nacházím
v unášení řeky, v jejích oblázcích
kde laskám tě a hladím…
A ještě mnohem hloub
snad v oceánském tichu
září na dně perla
jasného vědomí
že Tě miluji.
Krásná... Až dnes jsem nakoukla, ráda jsem četla.
09.12.2018 19:54:37 | Kapka
Díky... :-)
10.12.2018 19:22:57 | Laika
Nádherná báseň! Je v ní obsaženo vše, co si pod básní o lásce představuji. Moc krásné čtení. :)
09.08.2018 17:47:01 | Moorwet
díky, byla jsem tenkrát opravdu hodně zamilovaná :-)
31.08.2018 12:28:45 | Laika
málem si mě měla na svědomí, nejdřív sem zrudl potom začal modrat a proč protože jsem tajil dech moc dobré čtení :-)
07.06.2018 22:52:56 | klaun
díky za něj! :-)
10.06.2018 14:55:33 | Laika
Láska je všude :-)
08.05.2018 18:23:40 | básněnka
Přijde mi, že nejde omezit na jediného člověka. Díky :-)
09.05.2018 18:45:31 | Laika
Moc krásné.....dávám mezi oblíbené....moc se mi líbí!**ST**
06.05.2018 11:19:05 | Anděl