Když první vánek rána, zhasne plaménky luceren
a celé město vstává,
Myslím hned na tebe, na tu nejkrásnější z žen.
Myslím na tvůj jemný polibek,
pro který bych prodal duši.
Pro jediný tvůj letmý dotek,
kráčel bych deštěm i pouští.
Jsi vzrušující jako tajemství do ticha zašeptané,
krásná jako horské řeky v jezera nespoutané.
V očích ti září snad všechny krásy světa,
jsi moje princezna v anděla zakletá.
Myslím na tebe i večer, když slunce se sklání,
přál bych si být s tebou u tvého usínání.
Ponořit se do sladkého snění,
jen v našem pevném objímání..