Polibek

Polibek

Jak za noci víla, na fotce černobílá                                                                              Hra světla a stínu, v radosti i splínu

Jak hladký osten, o nějž už posté
já poraním si kůži tvou růží bez trnů
V tu ránu ustrnu jak rána krvácí
Krev se z ní vytrácí do tvých rtů
už jsou celé rudé od té mojí krve
 
Do tvých úst já chci teď vrůst
všechnu tu rudou z nich slíbat krvelačně
až budou průzračné a ukončit tak půst
 
Než zas nadejde ten čas a po stoprvé
já nechám se tebou zranit až do krve
 
                                                                    
Autor Karkulinka, 14.05.2023
Přečteno 234x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

to zní jak sága twilling :))) no ale určité prvky se dají použít. Hele za mě až moc krve na tak krátkej text, možná se pak pointa vytratí v balastu. Škoda, ale zlé to rozhodně není pokud nepíšeš dlouho, ODFLÁKNUTÉ by bylo kdyby ano .) JISTEJ POTENCIÁL V TOM ALE JE ,TAKŽE PSÁT A PSÁT A ZDOKONALOVAT

14.05.2023 11:37:15 | taraodjinud

líbí

Díky za koment:-)
Ne, zas tak dlouho nepíšu, pár básniček když mi bylo -nác, dneska je mi už -sát a po letech to zas přišlo:-). Jsem to psala situačně, na konkrétní osobu a já píšu vlastně jen situačně. A upíry jsem na mysli neměla, ani mi nikdo nepil krev...:-)

14.05.2023 12:31:00 | Karkulinka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí