Oblaka visela nízko a temněla,
nad dívkou tančící s měsíčním stínem,
krom něhož na sobě vůbec nic neměla,
možná jen kol boků sléz se jí vine.
A on stál, díval se, aniž ho děsí,
nahá jak se smíchem vichřici zahání,
s cheruby líbá se tak jako s běsy,
na bledých ramenou majíc dva havrany.
Nežli noc odejde, stodola vyhoří,
v tůni se zalesknou třoucí se úhoři,
její krev zachutná červeným vínem.
Možná, že jemu se nakonec zaslíbí,
možná, že on jí pak do klína políbí,
a zemře přesvědčen o strašné vině...
Bravoo kolego, velmi cítěná, až se tají dech;*)
08.08.2023 07:25:38 | Dejvis
... mám ráda v básních "možná" :) celá je skvělá! :)
07.08.2023 23:36:01 | narra peregrini
Hm, početla jsem si a chválím. Ťukám na ST a posílám pozdrav z Prahy. Daniela
07.08.2023 19:02:47 | danaska
Moc děkuju, fakt. A ST být nemuselo, já raději slova:)
07.08.2023 19:21:29 | vrbák
...Ti Tví havrani....Ji./úsměv/
07.08.2023 14:23:00 | jitoush
To víš, to je moje zvíře:) Havran a jezevec :) Děkuju!
07.08.2023 18:57:47 | vrbák
Krásné dílo.
***
Ať se Ti daří.
07.08.2023 01:53:52 | Fialový metal
Děkuju, Metale!
:)
07.08.2023 18:58:36 | vrbák