Anotace: Někdy je těžké jít správnou cestou a nenechat se svést vnitřním soudem. Ale i když je správná cesta trnitá, nesejít z ní přinese nakonec své ovoce.
Sbírka: Úlomky
Rozsudek
Na lavici v soudní síni,
nařčena, že okrádám,
plamenně mě touha viní,
rozum že jí zbořil chrám.
Za zdmi síně křičí city,
vinna jsem, že odříkám,
tužby leží v srdci skryty,
chladný rozum vládne sám.
Tlučou do vrat rozhorleny,
už je mlčet nenutím…
„Setnout hlavu téhle ženy!
Je na vině zřeknutím!“
Přísný soudce vyřkl: „Vinna!
Umlčelas´ v hrudi cit,
rozsudek je – gilotina!
Okamžitě popravit!“
Stloukli v srdci popraviště,
poražena kráčím z vrat,
náhle kdosi křikl: „Příště!
Necháme ji milovat!
Ať si zkusí utrpení,
když nám nechce slovo dát,
verdikt smrti nechť se změní,
než jí srdce vyjde z vnad.
Chtěla zůstat správná, čistá
milovat jen zpovzdálí,
nezvládne to dozajista
láska, ta ji upálí!“
Vyvázla jsem, zvítězila,
vykázala touhy z bran,
nechci býti tvoje milá,
a přece jsi milován.
A tak, jako mávám chtíči,
rozloučím se s tebou snad,
naděje už ve mně křičí:
„Nemiluješ napořád.“
To je nářez, jak krásně myšlenkově jsi báseň vystavěla a je přesná i rytmicky, jak cválá, pádí. Díky, zdravím
16.04.2024 21:49:41 | Matahaja
Díky, díky!
16.04.2024 22:44:07 | Lesní žínka
Pěkné.ST.
12.03.2024 19:58:04 | Paulín
ALE TAKOVOU JAKO JSI TY si lÁSKA vždycky najde!!*ST*
26.10.2023 14:17:17 | Frr
Děkuji! :)
26.10.2023 15:06:57 | Lesní žínka