Podej mi ruku

Sbírka: Úlomky

Podej mi ruku,
ať z půdy našich dlaní
vykvetou růže.

A trny prorůstající
naší křišťálovou kůží
se zaříznou nesnesitelně hluboko.

Jejich příliš ostré špičky
proplují tiše
do nejkřehčích orgánů.

Ještě pořád
vytahuju jejich úlomky
z nejměkčích tkání.

A na mých jizvách,
strůjcích všeho křiku,
stále nezaschla krev.

V noci tu krev
kdosi naředil jedem
s vůní křížových výprav.

Vím, kdo je vrah,
vždyť ještě včera
nám červen proplétal prsty.

Místo paže
má teď železný hák,
a stejně nezapomněl.

Koupe se v krvi
svých zčernalých ran
a přilévá zkažené víno.

Rozdrtil ho,
rozdrobil
můj příliš pevný stisk.

Chceš mi ještě pořád
podávat ruku?