Sežmoulám poslední kapesník z papíru,
vlísám se do přízně tvých citů na míru.
Ve víru dechu vydechnu přání
dotknout se tiše vlasů tvých skrání.
Sklání se den, černá noc zebe,
neber mi sen kdy věřím v nebe.
Kde odvaha bere se, když na dno si stoupám?
Z té samé hloubi ve které doufám?
Že paprsek naděje vyklíčí z hlušiny,
zúrodní zem i vyprahlé pustiny,
že do osrdí zaseje plnou dlaň semínek
zrodí se sálavý života plamínek?
Sežmoulám poslední kapesník z papíru,
raději zůstanu v tichu a ve smíru.
Ve smíru se sebou i doteky dlaní
co nebloudí po mapě zmatených přání.
Sežmoulám poslední kapesník z papíru,
pošlu ti vzpomínku do hvězdného vesmíru.
hodně silné...
03.04.2024 15:12:45 | James Libustka
...děkuji za tvé vnímání :-)
07.04.2024 14:39:55 | Majda
Majdi..krásné verše. Velmi se mi políbily a PPÚ...
28.03.2024 22:53:45 | Jarunka
Jaruško, jsi milá! Děkuji Ti a PPÚ*
30.03.2024 09:09:23 | Majda
Moc ráda tě opět čtu Majdi*
01.03.2024 11:02:57 | Vivien
Och, jsem poctěna, žes tu :-)
01.03.2024 15:55:34 | Majda
Velmi pěkné.
01.03.2024 09:53:56 | mkinka
Nádhera...*
01.03.2024 09:14:33 | Chane