Spálíš mě na popel

Spálíš mě na popel

Anotace: Pokradmu se plíží zpět

Kam dál?
Kam nás zavede
Tahle cesta do pekel?

Prát se potisící
Se zakázanou touhou
A chtíčem
Tím pudem
Z nejnižších

Oba můžeme
Ztratit tak moc
A přesto


Chci stále víc
Vpíjet se do tebe
A v uspěchaných polibcích
Hledat a nalézt

Svou vlastní smyslnost

Zase toužit spatřit
Ten pohled,
Který mi říká

Jsi nádherná
Proč neviděl jsem to dřív?

A konečně vypustit ven
Tu nespoutanou část mě
O které
Jsi dosud nevěděl

Poprvé a naposled
Spatřit v tvých očích
Krásu vlastní nedokonalosti
Která připadá ti

Tak nádherně dokonalá
Autor Jajja, 30.04.2024
Přečteno 85x
Tipy 18
Poslední tipující: IronDodo, cappuccinogirl, Marten, Jan Kacíř, jort1, Marťas9, J's .., Psavec, Tomcat, Mea, ...
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

V očích se toho dá spatřit opravdu mnoho.
Hezká báseň, ráda jsem se u ní zastavila. Pěknej večer přeju:-)*

30.04.2024 21:31:33 | cappuccinogirl

třeba je to pud nejvyšší

30.04.2024 14:35:33 | jort1

vpíjí se pěkně v uspěchaných polibcích*

30.04.2024 13:34:15 | J's ..

Při opěvování tělesnosti je slušný posluchač vždycky trochu nesvůj - ve smyslu že nám do toho přece nic není. A když to básník neudělá když mlčí o tom čeho je plný, tak zase jeho řeč nezní upřímně autenticky...
Čtivý a zajímavý je až závěr s nečekanou zápletkou jiného vnímání (ne)dokonalosti.

30.04.2024 09:43:02 | Ezop

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí