Honzíkovi

Anotace: Zmatená, zpřeházená... to jak mi myšlenky poletovaly hlavou jedna přes druhou... Snad jsem zachytila vše, co jsme spolu sdíleli, co jsme si psávali, co nás společně bavilo i trápilo...

Zklamání ze ztráty přítele,
narážky na lásku nesmělé,
hovory dlouho do noci,
kamarád nemoh si pomoci.

Starosti i štěstí každý den,
ze včerejší noci špatný sen,
smíchu mi přivodil hromady,
řešil mé milostné záhady.

Tak stejní, což bylo asi špatně,
nedokázala jsem říct dřív NE,
o jídle, o hudbě, lidech a lásce,
pořád a dokola jako na pásce.

Desítky veršů a rýmů,
psal mi, když měla jsem rýmu.

Smutné zprávy trápení,
slova útěchy nazpět,
že mi nejde topení,
že chci chodit na zpěv.

Málo cvičil do hudebky,
byl venku se slečnou,
že má v noci občas depky,
s tváří pro mě věčnou.

To vše a mnohem víc
dali jsme si,
kde je to přátelství?
Honzíku, kde jsi?