HNUS

V elektrice zabzučelo,
symfonie atomů
pokrylo co v dosah bylo,
stvořilo svět Platonů.

V křesle výplň požahalo,
vzplálo,
a již víc se neptalo.

Prosklenou výplní to
co zničilo pozorovalo
a nípalo si záděrky.

Víc soli v očích,
než,
co za nehet by se vešlo.

Jen upatlaná kůže
pokryla se mu slizem,
když z důvodu pocení,
prošpikován jedem jedů,
odhalí svou tvář to stvoření.

Špičkami svými
množí to svinstvo,
žel.
Co se pak v plíží
do morku roztrhaných těl.