Znovunalezená
a ztracená,
bláznivá
láska
na rohu ulice
Bez křídel.
Ulice, kde přestalo se snít.
Kde přestalo se smát.
Ulice, kde vnímáme jen
neúprosné kroky času
a taky z velké části fakt,
že nic
netrvá napořád
a teď
už ani pár let
snad.
Na křižovatce
již není kam se dát.
Protože nevím,
kam jsi šel,
a teď můžeš být kdekoli.
Procházím se okolím.
A viním hvězdy,
že nezaujaly postoj mého štěstí
a že dnes jiný zoufalec
si žije svůj
jiný
marný
sen.
Tak možná zítra.
Zítra, zítra.
Zdalipak zítra
přijde den?
Já myslím, že jak hvězdy praví, tak se stane, pokud je to pravda..a jestli ne, tak za to nemůže osud, ale jen já sám :-) Všichni děláme chyby, ale otázka je, jestli je to řízení osudu nebo nám osud dává další šance?
A zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví... :-)
27.02.2013 19:50:02 | Chancer
tohle je moc pěkná báseň!!
27.01.2013 10:23:13 | xoxoxo