Návštěvnost
Na konci cesty
Na konci cesty
Až jednou
na konci své cesty
vdechneš vůni deště
uslyšíš nářek větru
co rozfoukal život
až k břehu Tvého cíle
a naposled zatoužíš
ještě malou
jen malou chvilku žít -
- aby jsi beze slov
opustil své noci a dny
a všechny doposud
prožité chvíle
pak ztratíš dech
a budeš smět
v tichu a navždy
odejít...
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskTu vůni deště znám...Je tišivá a bolestná zároveň...ST :-)
05.12.2016 16:09:05 | Tvořilka Lenka
..děkuji Leni
06.12.2016 19:14:19 | Nikita44
...mám ráda tu vůni deště v lese, nic se jí nevyrovná, ale tahle je posmutnělá...
05.12.2016 07:18:51 | Philogyny1
..i já bych tu vůni raději cítila v lese nebo na louce, ale zatím na mě vane z prostředí, kde trávím dlouhý dny a tam pak(občas) vznikají myšlenky, které upouštím do těch smuténkových básní:-))díky Phil
05.12.2016 08:22:20 | Nikita44
Já bych ale nerada odcházela předčasně, nevybouřeně...:-)
05.12.2016 06:44:52 | básněnka
..myslím, že bouříš dostatečně Ivuš:-))
05.12.2016 08:20:17 | Nikita44
...nikdy ne však bez dechu a bez vanutí blahodárného větru pozdvedávajícího
všechny tíže a stagnující chvíle tohoto světa...tak to vidím...ani nevím,
Jano, kde se ve mně bere náhle takovej vitalizmus..asi tím, že se mi dechu
dostává čím dál tím méně a hluboké nadechnutí je mi douškem živoucí vody-průzračného živoucího vzduchu...:-D* ST**
04.12.2016 22:37:05 | Frr
...jeden hluboký nádech někdy stačí k tomu jít dál, jen tam nesmí být čím dál víc apnoických pauz:-)
05.12.2016 08:19:43 | Nikita44