Namodralé šero

Namodralé šero

Anotace: ...za oknem

 

Cestou sem

vítr mu sfouknul slzy z očí

aby rozeznal siluety stromů

a jejich větve

co se v tom větru pootočí

 

aby ještě jednou

mohl spatřit za oknem

tu milovanou tvář

 

Ještě o něco dřív

než se její stín stihne otřít

o konečky řas

 

ještě dřív

než se nadechne ticha

s nesplněnou touhou

znovu a zas dýchat

 

s touhou zahnat ten sen

a probudit se

zase uvnitř sama sebe

s pohledem upřeným

do namodralého šera nebe

 

 než ho navždy zahalí

smuteční mraky

 

 

------------------ 

a v tu chvíli se otočila

aby nemohl spatřit

oči svý mámy

která už dávno

přestala věřit na zázraky

 

 

Autor Nikita44, 22.04.2017
Přečteno 395x
Tipy 25
Poslední tipující: martinaV, Akrij8, básněnka, zdenka, Amonasr, Dreamy, Philogyny1, Iva Husárková, Joe Vai, Kapka, ...
ikonkaKomentáře (21)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Pro mne je víc patetická, jen vítr smí nosit daň, co váží víc než nicka...

08.05.2017 09:00:58 | básněnka

Krásné...Úsměv.Z

24.04.2017 16:41:11 | zdenka

..díky Zdeničko

24.04.2017 17:37:10 | Nikita44

Hodně silné a působivé - kdysi můj nejlepší kamarád se "nadechl ticha" v náručí své mámy se stejně "nesplněnou touhou". Vzpomněl jsem si po přečtení na něj a vybavil se mi i ten dům na kopci, možná i stejné oddělení, kde předtím pobýval... Mohlo by to být klidně o něm, kdyby to nebylo na apríla už 34 let... ST

23.04.2017 21:14:15 | Amonasr

..tohle bylo na oddělení, kde jsem toho dne měla službu a ta podobnost s tím co jsi mi napsal je opravdu veliká..děkuji za Tvoji odezvu:-)

24.04.2017 16:35:43 | Nikita44

Dík patří Tobě za to, že to dokážeš zvládat, klobouk dolů... Umím si představit, jak je to i emočně vyčerpávající. Určitě je ale moc fajn, že právě Ty jsi jim nablízku... :-)

24.04.2017 22:11:41 | Amonasr

Někdy si myslím, že víc už ze sebe nedám, ale ono to vždycky zase jde:)

25.04.2017 20:18:31 | Nikita44

Máš v sobě zkrátka hloubku, takže je stále z čeho čerpat - jako ze studny :-)

26.04.2017 23:04:07 | Amonasr

..děkuji Pepo, Tvá slova jsou jako živá voda..:-))

27.04.2017 15:05:42 | Nikita44

:-))

27.04.2017 17:45:46 | Amonasr

nevím proč, při čtení se mi vybavil velký strý dům, některá okna svítí, a dole stromořadí, je už skoro tma, sněží a tiše probleskuje světlo pouliční lampy, dole stojí malá postavička...

23.04.2017 10:29:35 | Philogyny1

..zajímavý je, že ten starý dům jsem tam měla, než jsem jí upravila:-)))

23.04.2017 20:27:23 | Nikita44

probuzený sny jsou nejkrásnější... konec mě dojal... ST. :-))

23.04.2017 10:05:47 | Iva Husárková

..děkuji Ivčo, napsala jsem ji v určitém rozpoložení a odrazila se v ní zase jedna moje dlouhá, smutná služba o víkendu:-((

23.04.2017 20:26:13 | Nikita44

Tvoje dlouhé smutné služby mi dělají starosti, ale chápu, že andělé si moc nemůžou vybírat... :-))

24.04.2017 11:44:59 | Iva Husárková

..asi to tak má být, Ivuško, věci se nedějí jen tak, všechno má svůj smysl:-))děkuji za empatii

24.04.2017 16:31:40 | Nikita44

taky myslím, objímám Tě. :-)´)

25.04.2017 06:47:21 | Iva Husárková

cítím tam bolest,tak brzký úsvit...

22.04.2017 23:30:53 | Danger

..je tam skrytá

23.04.2017 20:23:51 | Nikita44

Nikorinko-tahle Tvá je kouzelná...její magická odstínění mě uvedla do krásně namodralého svátečního polosnění...:-D ST*

22.04.2017 21:30:12 | Frr

Děkuji moc, ani nevíš jakou mám radost:-))

23.04.2017 20:21:29 | Nikita44

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí