vzpomínám si
jak sis naposledy hrála
se svoji tetičkou
bylo ti dvanáct
zaháněla jsi chuť
na svoji první cigaretu
nosila jsi červený tepláky
s beruškama
stromy v hájku u železniční trati
s vůní elektromechanickýho stavědla
spaly ve školce po o
a ty
jsi záměrně zapomínala úkoly
pro každou chvíli
s ní
tu poslední noc ve studenym baráku
s luxferama zabíjející ranní slunce
jsi spala u její postele a
při usínání ti říkala
že je to na chvíli
že se za tebou vrátí
a vůbec si tam nenajde Kena -
- snědýho doktora zbloudilejch duší
vždycky
když ti pak bylo smutno
pokládala jsi hlavu bokem
na její zelenej polštář s ovečkou
skype
videochat
dopisy.
Tohle mě chytlo za srdce moje citlivé.
19.11.2020 17:26:57 | NigarKalfa
Ten zelenej polštář je plnej smutku...
01.08.2019 23:35:52 | básněnka
krásne
03.05.2019 20:09:34 | Ally
Taková novodobá. Málokdo zakomponoval do básní dnešní digitální stopy ... asi to čekalo na Tebe ;-)
18.05.2018 18:12:09 | Jasmin de Paris
je v ní něco smutného...
23.01.2018 22:19:30 | Laika