Tvé hradby

Nový,

neznámý smutek mě dnes zasáhnul.

Pocítil jsem,

že již nikdy nespatřím tvé hradby.

Již nebudou stát tvé zdi,

ta síla nezdolná hroutí se do vod,

propadá do zapomínání.

Tak dlouho nám byla ta odolnost samozřejmostí.

Tak dlouho byla ta pevnost na našich očích.

Potkávali jsme ji,

kráčeli jsme po ní,

byla kulisou našich dní,

teď zmizí.

Dvakrát jsem se z toho snu probudil.

Dvakrát toužící to zastavit,

aby svět zůstal náš,

ne cizí.