Roztrháno (L.Cohen - It`s torn)

Vídám tě v oknech s křídly okenic,
však uvnitř je pusto a za okny nic.
Jdeš odkopnout sandál, vlasy rozcuchat.
Když prášíš sůl s ramen, vzduch má z jisker šat.
.
Na chodidlech písek, na kotnících jíl,
řeky mělké, moře bys nezměřil.
Na bolest máš úsměv. Tvá milost je klíč.
Proč už tu nejsi, proč už jsi pryč?
.
Jdeš odkopnout sandál, vlasy rozcuchat,
Trhá se tanec, už přestali hrát.
Trhá se vše do světových stran.
Trhá se střed, v němž stojím já sám.
.
A trhá se krása. I v útržcích zhyň.
A trhá se milost. Jen o trochu míň.
A trhá se království, pro které‘s žil,
když nápor všech vzkazů už síť přetížil.
.
S pažemi od modřin a řezných ran
tě v náprstku z mlhy volá oceán.
Až rotace spirál svůj směr vymění,
usne i Eva, vstříc narození.
.
A z každého panství, kam mysl svou vnes,
světy se vznesou vzhůru, do nebes.
A teď, když je konec a došel nám dech,
prosta jsou čísel i jména nás všech.
.
Jdem shromáždit kousky, my poztrácení.
Lež v tom, co je svaté, jas v tom, co není.
A na příběh v dopise vosk pečetní.
Lilii dals mi, teď pole je z ní.
.
Jdeš odkopnout sandál, vlasy rozcuchat.
Trhá se tanec, už přestali hrát.
.
.
EN: https://www.youtube.com/watch?v=K5mh8AGfD3I
CZ: https://drive.google.com/file/d/1Pf2RMLjjp1Szim2_J40Lyp0gfq5p9O_r/view