Štěstí
Nakupené ticho
jak tma laciná
svíralo prázdno.
Přisedl k ní
jako k řece
za soumraku,
z pod víček vln
odkryla běl, jako
by zvedala sukni.
Zachvěla se stejně jako
každé ráno před svítáním.
Jak hrdlička při vrkání
rozezněl se její klín.
Zvedla obraz ze dna snu,
ale jen prach lemoval
prázdno po něm.
Otevřela okno
jako své srdce.
Musím tu cestu
projít sama.
Hlas měla stejný,
co, ale říkala
znělo již jinak.
Jen vytrvalost
přináší štěstí.
16.4.2024
...a štěstí nakonec přinese smůlu.
17.04.2024 08:15:52 | Jan Kacíř
cosi se nakupilo a pak něco kříslo...
16.04.2024 13:59:12 | enigman
Já otevřela se... tvým řádkům...děkuji:-)*
16.04.2024 13:42:37 | cappuccinogirl