Měsíc Nad Řekou

Ty Měsíci, já na břehu řeky sedím,
přes odraz rozechvělé hladiny na tebe hledím.
Ty na mě svým čarovným jazykem promlouváš.
Proč mi život rozmlouváš?

Vím, že o starostech bych popsal tisíc stránek,
že se zklamáním mohl bych si otevřít krámek.
Ale kdo ti dává to drzé právo!?
Nechci tě poslouchat, ať už je ráno!

Proč mě pořád přemlouváš?
Zlou píseň mi do mysli pouštíš.
Tím zlým jazykem ke mně promlouváš
a mou mysl ovládnout zkoušíš.

- - -

Život se nemá běžet, má se jít krokem.
Ale mně nezbývá, než říci sbohem.