Strniště a stoupající dým,
čas vrásky na tvář nasází.
Slyším kroky, listovím
mezi nás opět přichází.
Stejně jak loni rozdává kaštany,
ke každé větvi tiše se přitulil,
ty hnědé oblázky s bílými skvrnami
z pichlavých kolébek po jednom vykulil.
Dětem pak rozdá ručičky, tělíčka,
a z dalších snad bude dlouhý had,
tamhle zas leží kulatá hlavička,
"panáčka, panenku musíte poskládat!"
Někdo se raduje, jiného mrzí,
že tu je podzim letos moc brzy.
Přitulil-vykulil je to fakt čipera. Básnička je hezká a podnětná, vynalézavě hravě pracuje s jednoduchými prostředky, jako když dědeček ukazuje dětem jim neznámá stará tajemství.
04.10.2019 12:19:58 | Karel Koryntka