Zahradou

Zahradou

Jdu s hlavou skloněnou a mysli mi zlost a trápení prochází. Úzkou uličkou mezi kamennými zdmi se k staré brance dostávám, a tak chytám kliku a pomalu nahlížím... je to snad náhoda? Ta krása textem nepopsatelná je a ták básni vám to zkusím vylíčit...

Zelené lístky stromů se v lehkém vánku pohupují
a na hladině klikatého potoku druhý tvar lehkosti mají.

Kolem cestičky poseté bílými kamínky bzučí včely
a radost z květů dávají najevo mihotajícími křídly.

Červené a žluté, malé i velké, či po ránu ještě malinko přivřené,
a však tak nádherné a bez trápení známému lidskému životu, tak klidné.

Mostem, jehož oblouk se nad průzračnou vodou zvedá, procházím
a k dalším barevným květům s líbeznou vůni docházím.

...po chvíli, která tak výjimečná byla, zahradu opouštím. Opět chytám kliku a druhou branku za sebou zavírám... nyní však s mysli prázdnou a lehkým krokem s radosti vstříc životu jdu.