Na lavičce na nádraží
hvězda na zem spadlá z nebe
na útěku - před osudem? -
radši zmizet, úzkost zebe.
Její aura smutně září
rozpačitá, roztřesená
stesk se s touhou uvnitř sváří
hádanka nevyřešená.
To před sebou pryč utíká
srdce věčně rozhárané
včerejší den marné hledat -
ví to,
avšak
nepřestane.
Kam bys utíkala, hvězda už má lístek na vlak.
22.10.2014 18:59:14 | A42
Hm, u tebe je v posledních tvorbě úplně jedno, jestli veršuješ, nebo ne :-) Jsi úžasně silná výběrem slov a jasným sdělením (čemuž jako jednodušší jedinec dávám přednost před miliony přívlastků a sladko-poetickému obcházení ). Pro mě do oblíbených.
22.10.2014 12:45:45 | hledač
Moc děkuji, dělám, co můžu :)
22.10.2014 13:27:40 | AndreaM
ví hvězda že vyhoří?...to víme my ale ona ne...osud neexistuje...
22.10.2014 00:43:20 | enigman
.....v tom to je....nepřestat.....ale utíkat k sobě a teď......Ji.
21.10.2014 22:17:13 | jitoush
žena,žena ,žena každým veršem každým dechem:-) super
21.10.2014 21:19:13 | Malá mořská víla