Ledové hlubiny
Anotace: Jde o velmi subjektivní, smutný, niterný pocit. Nedoporučuji číst nikomu citově labilnímu! Myslím to upřímně a vážně. Jestli to přečte, tak jen na vlastní riziko, a za to opravdu nejsem zodpovědný! HANNIBAL LECTER
Každej mi tohle vnucuje,
jako by to byl zákon sám.
Mozek mi rychle pracuje,
já oddávám se myšlenkám.
Jsem odjakživa samotář
s kamenem na srdci.
Byl bych ale vážně lhář
dělat něco, co nechci.
Padám k temným hlubinám,
které mne k sobě volají.
Před láskou rychle utíkám,
vyhýbám se jí potají.
Měl jsem svůj vlastní cíl,
studený hrad se rozsypal.
Dávno už jsem pochybil,
a ještě víc se toho citu bál.
Chci se raděj vrátit zpět
a své sídlo opět postavit.
Číst a napsat spoustu vět,
Po práci se s lidmi pobavit,…
ale zatím
Padám k temným hlubinám,
které mne k sobě volají.
Nepřipadám si nikdy sám,
nechci být láskou spoutaný.
Zamilován řeším dilema,
pak nastanou deprese.
Zabít se chci chvílema,
srdce už to nesnese.
Řeším v sobě lítý boj,
ale nikdo ho neslyší.
Raděj ji dám své „Ahoj!“,
aspoň mi hrad nezničí.
Padám k ledovým hlubinám,
tam se nachází domov můj.
Nepřipadám si nikdy sám
neosobní – prostě svůj.
Padám k ledovým hlubinám,
které mne k sobě volají.
Smutek v sobě proklínám,
a zamknu tyhle city potají,…
aby už nemohly nikdy ven,
ohrožovat můj dávný sen,
jenom do mne pořád bodají,
než mne samého vysají …
než se psychicky zhroutím,
hlavou v rukách kroutím,
než se navždy uzavřu do sebe…
…A zvolna padám do ledových hlubin.
Přečteno 441x
Tipy 3
Poslední tipující: Móny, Frr, Smeglofus
Komentáře (1)
Komentujících (1)