... věci, co jsou tak snadný
říct
třeba „ano“ společně
nebo „líbíš se mi“
a pak je snadný jim uvěřit
protože chceš
a zní to prostě
tak prostě
že jednodušší už to bejt nemůže
jenže vyslovit je je
nic
nic to nezmanená
protože slova
co opouštěj naše ústa
někdy ani nechceš říct
nebo jim nevěřís
a řekneš je
jen proto
abys umlčel
pochybnosti
aby(s)
(sis) dodal odvahu
a uklidnil (se)
a pak se slyšíš
je říkat nahlas
a je tam to jedno velký
ALE
nebo snad ještě hůř
AČKOLI
prostě vždycky je tam nějaká
spojka
nebo částice
citoslovce
vylučovací poměr
odporovací
a slučovací
málokdy
jen když to někoho napadne
a ve stejnou chvíli to řekne
JENŽE
(a už je to tu zase)
to se stane málokdy
a ne leckdo to spolkne
protože říkat pravdu
co pravdu
ale to, co doopravdy cítíš
(tam uvnitř)
se nenosí
není to v módě
a kdoví jestli
někdy bude