Anotace: Když jsou interní pocity a vnější vjemy to jediný, k čemu se smíš uchýlit...
Kávu, co uskrávám
a dívám se ti přitom do očí
jestli něco překočí
anebo to přeskočit?
radši než to přehrávat
pozpátku
jako němý film
kdy si pamatuju
pramen vlasů
který ti padal do čela
a pohled, jakým ses na mě díval
ale už ne tolik to,
co jsi říkal
a raději už vůbec ne to,
co jsem říkala já
protože jsem chtěla hlavně
poslouchat
a dívat se
vnímat
tvoji vůni
tvou blízkost
přítomnost, kterou si chci
na dalších pár týdnů
zapamatovat
a pak si ji znovu oživovat
resuscitovat
v sobě
ty myšlenky
ty pocity
to všechno
to je všechno
co mám
co můžu mít
co budu mít
a co nebude jinak
ne teď
a možná ani potom...