Vzpomínám
Vzpomínám
jak čekal jsi mě u vlaku.
Ten příslib lásky
dával sílu do kroku.
Uběhl čas
jako mráz
a nemám nic.
Jen pár básní
zbylo z našich klarinetů
a z nich jsem oplakala
každou větu.
Nebudeš.
Odcházím do pevnosti ulity.
Bez lodi, co nepsala nikdy domov.
Slza nemá ani krov.
Miluji Tě pořád,
ale sama nevím proč.
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskMoc krásné, lásky od srdce se nedají jen tak roztrhnout. Krásný slunečný den Jituško...
27.04.2024 11:46:15 | Marťas9
Objimam virtuálně spřízněnou duši a zdravím na Moravu.
27.04.2024 11:50:42 | mkinka
Silné poutavé, hmatám si
27.04.2024 11:21:43 | Dejvis
Děkuji za podporu básně i tvé čtení a přeji vše dobré v každém dní a posílám svit slunce do každého počasí.
27.04.2024 11:29:45 | mkinka
Jak ty vzpomínky umí bolet, viď? A s tou poslední větou jsi mě dostala úplně. Děkuji
25.04.2024 21:17:46 | Lexi
Objimam
26.04.2024 01:32:18 | mkinka
Je to těžké, zapomenout, nebo vzpomínat.
25.04.2024 21:14:06 | Paulín
Děkuji
26.04.2024 01:31:37 | mkinka
Já myslím, Mkinko, že když někoho miluješ, snad nevíš jistě, ale tušíš...a už to-vytváří to pevný pouto, který se prostě nedá jen tak zpřetrhat... to je život s láskou:-*
25.04.2024 11:04:19 | cappuccinogirl
Děkuji za podporu básně.tvuj komentář je mimořádně citlivý.
25.04.2024 11:05:26 | mkinka