stal jsem se větším než jsem chtěl
ale stále nedosáhnu na dveře mého pokoje
až budu procházet svým městem
vzpomenu si na jarní závěje
jsem střelou vystřelenou do vzduchu
a vítr mi cuchá vlasy dokud nenarazím
překážky mi mizí před očima
zatímco se ukláním divákům v manéži
smějí se mým rozcuchaným vlasům
ale nevidí že pod slunečními brýlemi se bavím také
nechápou mé sny a já nechápu jejich předsudky
stavíme stěny mezi pódiem