Na mramorových schodech
válí se zbytky ještě doutnajících snů
a za rukávem studí, poslední střípek vlahé noci
Ten pocit z ranních rozbřesků
a neopakovatelnost
Koupu se v neviditelném pocitu z čehosi
látám myšlenky a sny do tvarů reality
a v botách všednosti chci klapat nevšednost
Za oknem vstává den, protírá oči
hledí, mračí se a v úsměvu rozpouští
šedavé šmouhy k tajnosnubné prostopášnosti
Polkla jsem poslední doušek kávy
a řasám otevírám
ráno dokořán
každý den v novém kabátku...život čaruje!
08.04.2015 13:02:07 | Tanzania
moc pěkná. krásně poeticky vyjádřené ráno :)
03.04.2014 21:10:59 | Anne Leyyd
....krásně lehkonohá báseň...jen se jemně dotýká....ševelí jak vánek ranní..
03.04.2014 18:27:40 | jitoush
připadá mi, že se vracíme někam, kde jsme už byli...:-)
03.04.2014 14:05:36 | básněnka
Jo taky sem teď nedávno jedno kouzelný ráno měl... A přitom se vlatně ani nic kouzelnýho nestalo, jen sem vstal dřív, seděl na balkoně, kouřil, koukal jak se svět probouzí a poslouchal ptáky... A bylo mi lehce...
Ale takhle krásně to popsat... :-)
03.04.2014 13:39:56 | Madanik