Tajemství včel

Anotace: ...

Sbírka: Tajemství včel

bylo ráno vyšel jsem si na procházku
protože jsem tu sobotu neměl co dělat
na schodech byly ještě ty staré ušpiněné letáky
přešel jsem je a vyšel dveřmi na ulici
slunce dnes pražilo víc než jindy
na chvíli jsem zavřel oči a vnímal teplo kůží
potom jsem se vydal směrem nahoru
k těm velkým hodinám
které už nějaký ten rok nejdou
nebe mělo azurově modrou barvu
a sem tam se na něm pozvolně pohybovaly chomáče mraků
volně roztroušených jen tak kolem ničeho
nebe silně kontrastovalo s šedivým uspěchaným městem
co se dennodenně utápí v mazlavé špíně
a prašném těžkém vzduchu
co se líně sune kupředu
je ho všude moc
ale to nebe nad hlavou mi dodávalo chuť jít
představoval jsem si
jak dojdu až za město a tam budou louky a lesy a já se rozeběhnu
a zastavím se až budu chtít
cestou u hodin směrem do parku jsem potkal pár dívek
navštěvují zdravotní školu co stojí za parkem
ty které mě znaly mě zvaly na kávu
ale musel jsem pokaždé odmítnout
neměl jsem chuť pít kávu a poslouchat prázdné řeči
o životě někoho
kdo mě moc nezajímal
neměl jsem chuť na nic
a bylo mi to jedno
mezi dívkami byla i Boleslava
chtěla, ať s ní odpoledne zajdu do parku pod nakresleným vrškem
řekl jsem si proč ne
a kejvnul na to
má cesta nikam pokračovala a čím víc bylo horko
tím víc se mi chtělo nikam už nejít
ale nemohl jsem se otočit
byl jsem už moc daleko a nevím
jestli má vůbec smysl se vracet
když je člověk daleko a vlastně pořád nikam nedošel
posadil jsem se u fontány na lavičku
natáhl nohy a znovu zavřel oči
nechal jsem na sebe pálit sluneční paprsky
od fontány nenápadně vál hladký studený vzduch
zaposlouchal jsem se do neutichajících zvuků projíždějících automobilů
které sem od silnice doléhalo
pak odkudsi zavoněla káva a to byl impuls
vzbudil jsem se
otevřel oči
a stal jsem se dospělým



pokud je moře oceánem
pak z nebe už žádná skutečná hvězda nikdy nespadne
tam v dalekých zemích jsme my ta daleká země
nikdy na to nezapomenu


země dočista zapadala sněhem
každou noc jsem měl plán
jak zítra až vstanu překopu svůj život
ale každé ráno jsem si řekl
že nejdřív si musím uvařit kávu
potom vykouřit cigaretu
a až pak chtít změnit zaběhnutý život
a chtít přestat kouřit
po snídani jsem dostal kuráž
nejlépe se začíná s plným žaludkem
plný elánu jsem si četl včerejší noviny a dopíjel kávu
sněžilo
hodil jsem nádobí do dřezu napustil trochu vody
oblékl se a vyrazil hledat smysl svého života
momentálně ho hledám v Holocrop s.r.o.
firma specializující se na výrobu plastových lžiček
Boleslavu jsem od posezení pod nakresleným vrškem už neviděl
až dnes
cestou do práce
řekli jsme si vřelé ahoj
a domluvili se na společném večeru někde ve městě
Boleslavu jsem znal nejdéle ze všech
takže mi to přišlo přirozené
ačkoliv jsme se půl roku neviděli
večer po práci jsem seděl v hospodě a pil jedno malé pivo
připadalo mi
že lidi v hospodách pijí a smějí se
ale za rohem kde na ně nikdo nevidí
se bojí protože jdou odnikud nikam
nic velkého a významného je prakticky nečeká
a tak si tvoří velké události sami
jako třeba rituál velkého pátečního nákupu
jenže ten taky zevšední
jsem taky takový
Boleslava přišla pozdě
pil jsem už druhé pivo
políbila mě něžně na tvář a já cítil
že bych k ní chtěl něco cítit
s Boleslavou bych chtěl dělat páteční nákupy
a vztekat se v neděli u fotbalu
zatímco ona by dělala něco v kuchyni
celý večer byl náramný
bavili jsme jeden druhého
a večer skončili u mně doma
po blízkostech v posteli jsme si zakouřili
zavřel jsem oči a cítil
jak dorůstám do podoby
kterou jsem doposud jen předstíral