deníky

Anotace: 28. 5. 2017

Seděla v křesle.

Jak to, že jsem si nikdy nevšimla té lásky v očích?

najednou se zdála tak křehká

jak větvička svízele

mámy přece neumíraj

to jenom my stárneme

Autor Philogyny1, 28.05.2017

Přečteno 307x

Tipy 34

Poslední tipující: Ruda Štola, Iva Husárková, Akrij8, Amonasr, Jort, odnikud, Stavák, Fany, Frr, zelená víla, ...

Komentáře (7)

Komentujících (7)

Komentáře

Až zamrazila a sevřela srdce, krásná, milá Philogyny

31.05.2017 20:43:20 | Akrij8

děkuju Vám všem za nahlédnutí...

29.05.2017 08:53:09 | Philogyny1

Nádherná-Phily..ST* :-D*

28.05.2017 21:29:02 | Frr

:-) Přenádherné..

28.05.2017 21:19:37 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

málokteré verše mi vženou do očí slzy, tahle jo, Phil

28.05.2017 20:33:59 | Laika

objímejme dokud můžeme...

28.05.2017 20:32:43 | zelená víla

ST...svírá u srdce

28.05.2017 19:44:41 | Malá mořská víla

Návštěvnost