Až na dřeň
Až na dřeň
Jak uchopit tvou dětskou duši
tak čistou pod vrstvou retuší
Odkrývám vrstvu po vrstvě
až na dřeň kostí jdu k tobě
Svou duši bolavou otevíráš
v bolesti sám dno poznáváš
Vzhlédneš a vidíš nebe
vzlétneš jak fénix z popele
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskAsi to má svoj význam prečo som túto tvoju báseň objavil až dnes :) krásna :)
15.08.2020 20:57:06 | Dávid
Děkuji ti a jsem moc ráda, že jsi se zastavil právě v okamžiku, kdy k tobě báseň promluvila. Ale jak víš, vždy si přitáhneme to, co právě potřebujeme a jsme tomu otevření. Přeji krásné odpoledne:-)
16.08.2020 14:00:47 | vlnka
Těch vrstev máme každý víc než dost...
Moc hezké Vlnko :)
27.07.2020 22:55:31 | Emily Říhová
Ano za život jich nasbíráte, anebo je s poznáním odhodíme?
16.08.2020 13:57:52 | vlnka
To záleží zase jen na nás, jestli je odložíme... ;)
16.08.2020 14:25:50 | Emily Říhová