Zpověď hudebníka

Když hudebník probudí nástroj ze spaní,
myšlenka utichá, nastane čas,
s úctou, dychtivě bere nástroj do dlaní,
a ten mu propůjčí svůj hlas.

A spolu sladí se, hudba vzniká,
tóny, písně, melodie,
struny se chvějí pod prsty hudebníka,
zvuky se linou a hudba žije.

A co řeknou? To, co chtějí.
Příběhy, jež se možná staly,
vypráví o strachu i o naději,
o tom, co zažili, viděli v dáli.

Někdy zpívají s radostí v hlase,
o tom, že kvetou sedmikrásky,
o tom, že slunce ráno vyjde zase,
o tom, kolik je na světě lásky.

Skladby o životě, narození,
radost naslouchat tomuto zpěvu,
o přátelství, potěšení,
o kráse, důvěře, o úsměvu.

Jindy však slyšet utrpení,
hlas nástroje ve výškách se škrtí,
naříká, že štěstí už na světě není,
že je každý blízko smrti.

Je to snad zlé, milovat věc, co živá není,
co by sama nevydala ani hlásku?
Vždyť hudba má velkou moc a mnohé mění,
přináší radost, přináší lásku.

....pro moji strunnou půvabnou krásku.