schránka
schránka
nad hlavou letí ptáci a já se je snažím spočítat
jako když jsem byla malá a počítala barvy duhy
první druhá třetí čtvrtá a jak dál
jak sakra dál
ruce na krku a zvonek někde opodál
já jsem to fakt nechtěl to ty
pláču do polštáře a po sto padesátý si říkám takhle ne takhle ne takhle
zůstat je těžký ale opustit ještě těžší
a tak počítám vlaštovky na drátě a světla v tunelu
nešlapu na čáry
a odečítám spzetky osmdesát pět mínus čtyřicet dva a dvacet devět mínus dvanáct
rychle řekni výsledek nebo se něco stane něco špatnýho něco ještě horšího
možná je to banální hloupý a dětinský
ale co nakonec člověku v životě zůstane
než ty
malý jistoty
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskTuhle jsem si po dlouhé době prstem sáhl na umouněného kominíka pro štěstí. U pískoviště si hrál malej chlapeček a já - jen tak, si ty saze z prstu otiskl na nos. A chlapeček se na mě usmál a vyjekl. "Jéjé, šášula!" A má krásná malá jistota, byla na světě!* :-)
Jo, jsem taky někdy sběratel mrňolek.
12.10.2023 13:35:25 | šerý
Také často počítám vlaštovky na drátě a drž se
11.10.2023 19:28:44 | mkinka