Nevíš o mně nic

Byla jsem tam znova, asi neumím žít,

nechápu ta slova, co jsem chtěla říct,

ale neřekla, nevím proč, asi jsem se bála,

že neodpovíš věty, které bych si přála.

Všechno co o mně víš je nic, jen proto,

že mám strach prozradit o sobě mnoho.

Protože mě to vždycky stálo tolik,

že nechápu, jak moc to pořád bolí.

Promiň, snad jsem měla být víc upřímná,

ale teď tu stojím, všude kolem tma,

jen světla města mě nutí k úsměvu,

třeba až tu budem příště, třeba uspěju.