Zastávka Univerzitní kampus

Tichý soumrak
snáší se na brněnská předměstí
rozhazuje ruce
vznáší se a objímá
soumrak bytostí

malé nehlučné zatmění
v těle které usnulo
a leží bez hnutí
pod rukama mistrů řeznických

jak líbat mohu ústa
titanem tvrzená
má trpkou chuť
rozlévá se mezi zuby
jako má vina
vina nejvyšší
lží jí byl dán roubík
ale ona stále vzpírá se a křičí
silou velkou uvnitř mne
rozráží mi žebra
zpoza rtů zamknutých
hanbou a potupou
vyrvává zuby z dásní

Dejte mi malou chvíli
abych si oči vyškrábala
ruce zlomila
a všechny slzy vyzvracela
dejte mi malou chvíli
abych o zeď lebku bolavou
úderem jedním rozčtvrtila
aby vina mohla utéct
zaražte mi do hlavy hřeby
a dejte jí svobodu

Přikryjte jemně
jeho dřímající tělo
dečkou z ovčí vlny
obalte duši
do papyru z jehňátka
musí být hebký
jako rty
okované šrouby a hřebíky

Opřu se na chvíli
neb už stát nemohu
Zmrskám se na chvíli
neb trest je už moc velký

Budu se smát
na něj i všechny okolo
aby se nikdo nedotkl
žalu mého
neb žalu je nyní dost
bolest teď mají jiní
je třeba mlčet a smát se
jsou jiná utrpení než ta má
ta drobná malá
která snadno se schovají
pod zarudlou kůží
a vyrazí ven
jen v krůpějích slz a krve
nikdo je neuvidí
nikdo se nebude bát
budu tichá
jako soumrak tichá
soumrak mých božstev
a soumrak mého lidství