když udeří hodina podvečerní...

Anotace: je čas vypustit páru...

kapánek jsem inhaloval kouř
povídal si s koleny
kolem tančily muchomůrky
a jeden tuřín veselým způsobem
pojídal svůj obličej
když se zavlnil vzduch
a ke mně přikročila dáma
co se vůbec nepodobala
chrliči u gotického okapu
naopak byla hezká

zatímco já se zabýval její postavou
z přesýpacích hodin
která je pro žíznivce jako já stejná
čím je bernardýn pro zbloudilé horolezce
a milovník umění by řekl
vystup z rámu Mono Liso
ona párkrát rychle zamrkala jako žena
kterou mezi oči udeřila mokrá ryba
a ač v ní plál oheň žhnoucí prudkým žárem
jolantské královny víl
stočila na mne hadici chladného rozumu
promlouvaje hlasem
který připomíná Eskymačku
co se plácá do žeber /ehm no/
a volá po horké páře
i když byla v růžovém negližé
zdobeném řadou rorýsů

,,Je všeobecně známo příteli
že většina mužů se svým zjevem podobá
nejpodivnějším exemplářům ploutvonožců
pokud nevyhlíží jako ploskolebí ptáci
a jen málokdo je členem
nepočetné třídy jehňátek
co vypadlo z obrazu Probuzení duše
ovšem co s vámi?
představujete novou skupinu
připomínající ďábelského opičáka lidské podoby
s obličejem ryby
želví chůzí a zálibou v čolcích
jsem zvědavá
co s tím hodláte udělat

,,víte milá Vapourie
přemýšlím o hříčkách osudu
že nemá smysl pokoušet se o pohled dopředu
protože nikdy nevíte co se stane
když uděláte to či ono
jelikož to klidně může vést
k tomu či onomu

co abychom si spolu dali nejdřív tu páru?