Dárkový voucher neznamená vždy radost

Anotace: Dostala jsem dárkový voucher a protože nerada měním zajeté stereotypy, snažila jsem se z toho vyvléknout - nepovedlo se.

Jelikož můj věk pokročil do fáze, kdy bych o sebe měla začít pečovat více než doposud (každý to vnímá samozřejmě v jiném věku), tak již několik let chodím pravidelně na kosmetiku a věřím, že pokud je možné přirozeně stárnout, daří se mi to pod pečlivými prsty mé milé kosmetičky. S maskou na obličeji podporující lifting obličejových kontur, má po 15minutách viditelné výsledky, které bohužel pokaždé vidím jen já, nikoli okolí. Ale to mi nevadí, důležitý je můj pocit.

Kolegyně v práci mi k mým kulatým narozeninám darovaly voucher na kosmetiku. Asi i ony usoudily, že v mém věku není péče nikdy dost. Bohužel ale k jiné kosmetičce, než na jakou jsem zvyklá. S čímž mám velký problém, protože nerada měním cokoliv a u kosmetičky to platí zrovna tak. Takže jsem si myslela, že to tak nějak nechám propadnout a pak udělám velké JÉÉÉÉÉ, já na to úplně zapomněla. Jenže, kolegyně byly velmi aktivní a pár dní před propadnutím "slavného" voucheru se mě ptaly, jestli už jsem na té kosmetice byla, a že to teda opravdu, ale opravdu nesmím nechat propadnout, a že tam hned musím zavolat a objednat se. No, co mi zbývalo.

Zavolala jsem tam, datum i hodina vyhovuje oběma stranám, a to před vypršením určené doby.

Doplahočila jsem se z Prahy 9 na Prahu 1 na 8.30 ráno, což je v týdnu nevhodná doba na cestu kamkoliv, natož napříč Prahou. Ve druhém patře honosné budovy, mě přivítala paní v bílém pláštíku. Obočí měla čerstvě vytrhané včetně celého čela, takže mezi očima a obočím a obočím a vlasy měla ohromné rudé fleky. Na zvláštně zabarvených zubech rovnátka na pevno a přízvuk směřující hodně daleko od Prahy. Takže jsem lehce trpěla, a to jsem si ještě ani nelehla na lehátko. Cizí kosmetička, a ještě se s ní možná ani nedomluvím. OK, každý si zaslouží šanci, třeba budu mile překvapená, řekla jsem si a směle jsem vkročila do útrob salonu. Svlékla mě skoro celou, což jsem nečekala, a zároveň s výrazem překvapení mě zabalila do teplého ručníku. Čelenku mi nenasadila proto, abych neměla mastné vlasy, ale evidentně jen proto, aby jí mé vlasy nevadily při práci, takže jsem jí měla uprostřed hlavy, kde bývají většinou sluchátka. Nanesla mi na obličej cca 0,5l něčeho mastného a směrem do obličeje mi z nějakého přístroje pustila páru (na zvlhčení pokožky mi bylo řečeno), ale můj názor je ten, že to bylo na zvlhčení nosní sliznice. Šlo mi to přímo do nosu.

Pak začalo kosmetické ošetření. Paní kosmetička mi oznámila, že mám mílie, které jsem netušila že mám a podle jejích vpichů, které prý byly potřeba k jejich odstranění, jsem je měla po celém obličeji. Kůži za ušima mi dokázala vytáhnout až na tváře a já nabyla pocitu, že vypadám jako šarpej a ten pocit umocnila tím, že mi kovovou špachtlí začala čistit i uši. Takže mě jak pejska "odblešila" a zakončila to vydatným nánosem krému. Podle množství, které použila jsem soudila, že se ho potřebuje nutně zbavit. Ten mi vlezl do levé nosní dírky tak daleko, že nosem dýchat nebylo možné, a ještě dlouho po odchodu jsem o něm věděla i když jsem se ho snažila vysmrkat.

Nakonec se rozhodla udělat mi to, co udělala sobě, než jsem ráno přišla a řekla mi, že mám chlupatý obličej (ne doslova, ale podle toho, kde všude potom škubala) a cukrovou pastou od horního rtu plynule přešla až na čelo, vynechala jen oční víčka a díky bohu i obočí a dokonale mě "odchlupila" takže z pejska šarpeje se stal rázem pejsek naháček.

Voucher jsem odevzdala a kolegyně jsem poprosila, kdyby měly opět ten skvělý nápad, že mi koupí voucher, tak raději do vinotéky.