Nákup- vyčerpávající činnost.

Ach jo, už zase držím v ruce papírek, který čítá sáhodlouhý seznam potravin vlastnoručně (tzn. nečitelně) napsaný mojí mamkou. Ví vůbec, kam mě to posílá? Že po mně chce nadlidské výkony? Asi ne. Pohlédnu na seznam ještě jednou a pak už se odhodlám vstoupit do našeho malého supermarketu. Je sobota, takže moc dobře vím, co mě čeká. A nemýlím se, sotva se přede mnou otevřou dveře, už vidím ten chaos. Nezbyl na mě ani jeden košík, všechny jsou rozebrané. Tak tedy chvíli čekám, dokud se mi nepodaří získat vozík od jedné paní, která právě složila svůj nákup do dvou velkých tašek. Vozík už mám, to je výhra. Ale všechno to teprve začíná. První potravina- niva. Vím přesně, kde jí najít, ale ouha. Překvapuje mě, že jí nenacházím na obvyklém místě pod jogurty. Zuřivě jezdím sem a tam podél regálu, než jí konečně najdu. To byla zrada! Můj pohled už ale směřuje jinam. Hurá, můj oblíbený nanuk a už jen jeden poslední. Ten bude můj!! Jenže přímo přede mnou se vytvořila skupinka starších dam, které se jaksi zapovídaly o slevách a zapomněly, že za nimi jsou lidé, kteří chtějí projít. Křičím: S dovolením! Překvapivě se mi snaží uhnout, ale za nimi je další překážka- lidé, kteří se zasekli před regálem s másly. Ještě to nevzdávám a snažím se udělat si vozíkem cestu, ale smůla, nějaký prcek začal křičet na mámu, že tenhle nanuk, chce a chce a chce. Samozřejmě ten můj…Byl blíž a jeho maminka, usměvavá blonďatá nic netušící paní, která by udělala pro dítě vše, vzala nanuk, na který jsem měla zálusk já. To mě rozhodilo, ale raději čtu na papírku další hieroglyf, který nakonec vyluštím: housky a půlka chleba. U pečiva je nejvíce lidí, je tam fronta na kasu, -ano, opravdu ta fronta je tak dlouhá- fronta na uzeniny a ještě do toho couvající lidé, kteří se chtějí zařadit do jakékoli fronty a nebo na něco zapomněli. Raději nechávám košík stranou a snažím se ukořistit nějaké housky a půlku chleba. Šlo to celkem hladce. Jenže ještě se musím vrátit pro košík, který jsem zanechala u koření. Probalancuji kolem ostatních košíků a zařazuji se do dlouhé fronty na uzeniny. Pán, po kterém mám přijít konečně na řadu já, už couvá, aby se zařadil do fronty na kasu. Ochotně mu uhýbám. Za ním jde ještě jeden pán, zřejmě od regálů s kečupy atd, a chce mezi mnou a nějakou paní projet k houskám. Já dělám, co mohu, ale není tam dost místa, a tak se naše tři vozíky zapletou do sebe. Zvedám vozík, ale stejně to nepomáhá. Nakonec to pán vzdává a čeká, až se to tam malinko uvolní. Mezitím už si mě všimla prodavačka a já jí sděluji svá přání. A teď přichází nadlidský výkon, zařadit se do fronty na kasu. Couvám, ale narazím do nějaké tmavovlasé paní, která se na to netváří moc vesele. Spíše jako by chtěla říct: Čum na cestu! Tak tedy zůstávám stát na místě a jen se na ní omluvně usměji. Štěstí mi poprvé přeje, paní čekající frontu si odběhla k brambůrkům a mě se naskytlo místo před ní. Díky bohu, uleví se mi. I kdybych zjistila, že jsem něco zapomněla, tak se mého místa prostě nevzdám. Už to nechci absolvovat znovu! Fronta postupuje pomalu, ale mně to nevadí, alespoň už se nemusím nikde strkat.
118 KáČé. Zahlaholí prodavačka. A mě jen tak napadne, jestli by mi za tuto stresující zkušenost neměli platit oni. Asi si zařídím pojištění proti psychickým ujmám při sobotním nakupování. Ještě paní u kasy poprosím o malou tašku, abych nákup nemusela nést v náruči jako minule. Zaplatím a co nejrychleji naskládám ukořistěný nákup do tašky. Skoro u silnice se mi utrhnou poutka u velice bytelné tašky a já nákup nakonec-tak jako vždy- nesu v náruči a lidé chodící kolem mne se jen poťouchle usmívají. Ještě že to mám domu tak blízko, jenomže už od včerejška nefunguje výtah, při mé smůle. Nedá se nic dělat a já táhnu nákup v náruči až do posledního patra našeho panelového domu. Párkrát mi to upadne, ale to se dalo čekat, ještě že nenesu třeba vejce. Doma dám nákup na kuchyň a dočkám se jen slov: ,,Kde jsi jako byla tak dlouho?“ Raději to nekomentuju. Ty stejně, mami, nepochopíš, jak je to pro mě nesmírně namáhavé. Setřu si pot z čela a ulehám na postel zcela vyčerpaná. Tak zase příští sobotu.