Sweg, hajp, čil a takový ty…

Anotace: Jak je důležité, být "kůl".

Ač je mi (pouhých) jednadvacet, často si připadám, že jsem už dávno za zenitem. Kde jsou ty časy, kdy jsem se svému otci posmíval, že neví, co je to fejsbůk, daunloud apod. Dneska si sám připadám, že patřím do starého železa.

Přiznám se, co se týče jazyka, jsem velký vlastenec. A bez bolesti též doznávám, že nemám rád angličtinu. Ano, dnes se bez ní nikdo neobejde, to chápu, některá slova z ní opravdu není možné přeložit, některá při překladu zní děsivě. Ovšem zdá se mi (spíš nezdá, je to tak), že to, jak moc budete kůl, si dnes musíte obhájit tím, kolik těchto anglicismů znáte.

Jen taková odbočka – úplně samostatnou kategorií jsou nadávky, nejenom, že čeština je sama o sobě na vulgarismy nesmírně bohatá, ale máme jich další spousty přejatých z jiných jazyků, včetně té angličtiny. Ač za mě je stejně nejvíc „top“ dvojice „Schweinhudn“ a „Scheissekatze“ zařvané s hitlerovskou intonací!

Nedělám si o sobě žádné iluze a nesnažím se dělat všeznalce. Když mi někdo v hovoru předhodí toto, říkejme tomu třeba parazitický anglicismus – paranglus, rovnou přiznám, že nevím, co znamená, ať mi to vysvětlí. Spousta lidí se podiví, cojakototenčlověkjakonevícotojakoje, ale pak se to pokusí vysvětlit. A tady obvykle nastane problém – on to totiž nedokáže. Nedokáže dát přímý překlad slova (ač třeba existuje), ani ho popsat, takže přechází hned do podobenství: „to je třeba když někam jdete a někdo…“. Jsem duše chápavá, snažím se nahazovat návrhy a obvykle jsem odmítnut s tím, že „no to uplně přesně né“.

Problém nastává, když na nějaký paranglus narazím třeba na internetu nebo youtube. Zde pak musí nastoupit kohorta mých přátel, kteří se mi to snaží vysvětlit. Právě dnes jsem to už nevydržel a vyptal se na několik slov – co je to čil, hajp, sweg a get rekt. Mám štěstí, jedna moje slovenská kamarádky mi s vypětím veškerých sil význam paranglů celkem nastínila. Čillovat jsem docela pobral, je to něco jako „dáchnout si“, ale nie tak docela. Get rekt taky dobrý, něco jako „setřít někoho“, ale nie tak docela. S hájpem a vyhájpováním to bylo horší! Nakonec jsme dospěli ke konsensu, že je to nie tak docela „navnadit někoho na něco“.

Ale sweg, to byl oříšek. Prý je to něco jako „styl“, ALE ne jen v oblékání, ALE v celkovém vzhledu, poslouchání hudby, myšlenkových pochodech a tak podobně. ALE údajně se to používá spíš trochu ironicky. ALE zase se nepoužívá jako urážka a v normální řeči se skoro nepoužije. Můj závěr – naprosto zbytečný nejen paranglus ALE i slovo. Není to to ani to, vlastně to nikdy nepoužiješ, tak co s tím? Zkrátka si tím jen obohatíš slovník, abys byl víc kůl a sweg!