POTULNÝ KOCOUREK

Anotace: Před třemi nedělemi se u našich domů v Mírové ulici objevil zrzavý kocourek.

Byl neskutečně zdevastovaný, žebra vyhřezlá jako ústřední topení, mnoho drobných, rozškrabaných ranek v kožíšku, klepal se zimou i v tom vedru a byl neskutečně hladový.
Mám fenku Retrívra a protože máme doma ještě dvě kočičky z útulků, no Ladynka je rovněž z útulku, tak jsem se nebála, že Zrzečkovi, jak jsem ho pojmenovala, ublíží.
Jaké však bylo mé překvapení, když Zrzeček byl s Ladynkou naprosto v pohodě, div se s ní také nechtěl muchlovat, jako se mnou.
Stál tehdy, když jsme se poprvé potkali, u našeho vchodu u popelnic a v očích měl velkou prosbu.
Jakou? No měl chudinka hlad jako vlk.
Letěla jsem domů, otevřela rychle Kitekat konzervu, vzala mističku a mazala za ním ven.
Trpělivě čekal u dveří. No jak by ne, když jsem mu řekla čekej, jdu ti pro papání ;)
Moje číči mají tuhle konzervu na dva dny, dvě snídaně a dvě večeře. No vyhladovělý Zrzeček jí zbodl chudinka bleskově celou za 15 minut.
Srdce mě bolelo, když jsem se na něj dívala, jak hltavě jí, ani ty kousky masa nekousal, normálně je hltal celé.
A tak započalo naše soužití. Během dalších dnů se ke mě s jídlem pro něj přidali i sousedé a jejich hodné děti, takže hlad už neměl. Byl všem neskutečně vděčný a s každým se chtěl mazlit.
Jenže, srst opravdu vypadala napadená nějakou kožní nemocí, tak jsem dětem říkala, aby si hned po pomazlení s ním, běželi umýt packy a hlavně ať si nesahají na obličej.
I já tak činila, nepohladit ho, to prostě nešlo, byl do toho celý žhavý, vrněl a kroutil se, jak manekýn.
Protože se stále třásl jakoby zimou, udělala jsem mu v mém stolku u domu, který je z proutěné bedny, pelíšek. Do něj dala polštářek a bednu obalila igelitem, aby mu do pelíšku nefoukalo.
Hned se tam zabydlel a už celé dny nemusel bloumat kolem domů, ale spokojeně spinkat ve svém bytečku.
No jo, ale co dál?
Nutně potřeboval domov a hlavně ošetření u veterináře.
Vedle našeho vchodu bydlí dva mladí, hodní lidé, slečna Adélka s přítelem, kteří slíbili, že ho odvezou do nějakého útulku.
Teď byla zásadní otázka, do kterého.
Tady v okolí Milovic do útulků kočky spíše neberou, než berou, protože venkovští lidé prostě kočky berou, jako věc a tak na nějaké kastrace, aby nepřibývalo stále víc kočiček, kašlou.
A tak jsou útulky s kočkami přeplněné.
Nakonec jsem našla útulek Catky.cz v Poděbradech a napsala jim tam o kocourkovi Zrzečkovi.
Slečna Dana z útulku mi okamžitě odpověděla, ať ho přivezeme. Její soucit a dobré srdíčko nám všem udělaly obrovskou radost.
Adélka s přítelem jej tam odvezli a já jim dala s sebou vše, co se dalo pro potřeby kočiček v útulku a nějaké konzervy.
Oni tam Danušce se Zrzečkem předali finanční dar a já jim za vše, co pro něj uděli, moc a moc děkuji.
Já nemám auto a tak by to pro mě bylo dost problémové odvézt kocourka do útulku.
Rozhodla jsem se, že budu měsíčně posílat 200Kč, protože tento útulek s tak hodnými děvčaty si to opravdu zaslouží.
Poslední zpráva od Danušky z útulku o kocourkovi je tato:
"26.9......Dobrý den.
Teď jsem se vrátila s kocourem od veterináře. Doktor říkal, že není mladý a je hodně zdevastovaný. Má staré špatně srostlé zlomeniny žeber, olysalý je zřejmě kvůli masivnímu napadení blechami, má svrab špatné zuby. Navíc má po těle spoustu ran, které trochu vypadaly jako střelné, ale když ho doktor oholil, říkal, že budou spíš tržné. Jinak je hodný, mazlivý a moc vděčný.
Jsem ráda, že jste ho neposlali do Měcholup, protože mám pocit, že tam by se s takhle zuboženým kocourem moc nepatlali.
Děkuji za výbavu, kterou jste mu poslali. Dala jsem mu jméno Apač, když je takový bojovník.
Dana".
Takže Danuško i ostatní děvčata z útulku Catky.cz jsme vám moc vděční, že jste se toho našeho Zrzečka alias Apače ujali a já pevně věřím, že si ho jistě vezme ten nejhodnější člověk na Světě.
A Apači, ty náš Zrzounku, měj se moc hezky, brzy se uzdrav a přejeme ti hodného páníčka či paničku, kteří Ti vynahradí dosvadní soužení.