V devadesátých letech se děli věci:-)

Anotace: V devadesátých letech se děli věci:-)

Seriál Devadesátky mě přiblížil dobu kdy mě bylo třicet a většinu času jsem trávil na Zlatém Kříži a v okolí Václaváku.Měl jsem zde rozmístěné pojízdné dvoukolové stánky červené barvy s nápisem LIMO, které v sobě měly padesátilitrové sudy plných vody a do kterých se pak zespoda zavěšený starých, ale funkčních hasičáků vpouštěl kysličník uhličitý a tak se vyráběla sodovka, která se následně ochutila pomerančovou a jahodovou šťávou ze skleněných dvou báňí připevněných na výčepní stolici.Když se pak sud sodovky prodal, což bylo při (ceně 4,9 za tři deci) v celku rychle, napustil se sud opět vodou a hurá na svůj štafl, na svoje prodávající místo.

V té době se na Zlatým Kříži, přesněji v roce 1992, pohybovaly skupinky různě cizojazyčných gangů.Vesele zde celkem beze strachu prodávaly drogy a ženský a jistě i jiné věci, které se v té době jen tak lehce koupit nedaly.
Byla to doba opravdu hektická, která nahrávala všem živlům, a policie v té době byla více méně k smíchu, a často i více méně bezradná.
V té době na Václaváku prodávali své zboží také takzvaní čepičáři, kteří skupovali ve velkém od ruských vojáků ruské vojenské čepice, kabáty, kožené opasky s hvězdami a jiné ruské vojenské věci, aby je následně prodávali západním Němcům za západoněmecké marky.
Pár čepičářů po pár vypitých vodkách, mě tehdy hrdě zasvětilo do jejich zisků.Tak že, kupříkladu ruskou čepici kterou tehdy koupili za padesát korun, prodali za padesát západních marek.V té době byla marka za dvacet korun, tak že, když odečteme náklady, tedy oněch padesát korun, čistý zisk činil 950 Kč.Při prodeji čtyřiceti čepic(což byla denní norma), byl zisk Pouze u čepic 40x950=38000Kč za jeden den.Není tedy divu, že se čepičáři drželi svého podnikání zubynechty, ačkoli se o nich mluvilo roky i v televizi a i v tisku jako o ostudě Prahy.

Tehdy mě také po několika skleničkách řekl jeden čepičář, "to co ty vyděláš za měsíc, to já vydělám za den a začal se chechtat".Tehdy mě ani to nezlákalo a další sezony jsem prodával své limo za 4,90 a byl jsem svým podnikáním stále nadšen.Také jsem měl skvělý pocit a ještě i dnes mám, že jsem tehdy dokázal občerstvit větší množství nemovitých lidiček a jejich žíznivých děti v centru Prahy.Kdybych tehdy začal prodávat ruské čepice a jiné, měl bych možnááá dnes několik bytů v os.vlastnictví, které bych možnááá, až do dnes pronajímal:-)

Nelituji dnes ničeho co se týká mé bývalé živnosti, jelikož v té době mě díky Bohu vše šlapalo tak jak mělo.
Dnes mi z malé firmičky zbylo jen několik fotografií a ani trochu nelituji, že jsem šel cestou, takovou jakou jsem šel.
Jsem hlavně moc rád, že revoluce, respektive odevzdání moci, přišlo právě když mi bylo kolem třiceti.Byl jsem tehdy nanejvýš plný elánu a na tu dobu si i rád zavzpomínám.