Lysá hora má

Procházím se krajinou,
temnotou a mokrým sněhem,
na horu mou jedinou,
belhám se já „skoroběhem“.
 
Na horu já běžím zas,
klučina jsem opět malý,
hračku tu mi včera vzali.
No a co, tak vem to ďas!
 
Běžím sám a to já vím,
že osud svůj ten nezměním,
proto neptám se či smím,
běžím stále … o tom sním…
 
PS:
Ráno potom pod larisou,
moje dámo budem ve při,
zda-li ráno běžet Lysou,
rozumné je zrovna ve tři.