Anotace: Marseille, léto 2014 /Díky Normo/
Pomalu se zvedal vítr a slané vlny
rozmazávaly nápisy v písku,
racci se vzdali svých náletů,
aby si dychtivá, horká těla užila polibky moře.
Kůže se třpytila ochrannými faktory a potem,
nabírala zlatavou barvu a letní hladkost,
vypracovaná mužská těla se střídala s krásnými dívkami,
které uměly nosit plážové oblečení.
A pak tam byla ona.
Rty se jí neslyšně pohybovaly,
kůže porcelánového odstínu taktně odmítala paprsky
a prsty u nohou hloubily nové a nové cesty ve vlhkém písku.
Svět se bavil, smál se, vnímal daleké mávání jara
a ona tam ležela a netečně si četla.
Chápete to? Ona si četla.
Museli jste ji milovat.
Jinak to nešlo.
Ten úvod mne až tolik nevzal, ale druhá polovina je moc fajn.
21.06.2014 22:28:08 | Luky-33
no já sice nejsem mladá dívka..nicméně válení na pláži a čtení bych si taky užila..chápeš? užila:-)
21.06.2014 22:00:26 | básněnka
To je teda SATORI v haiku autentickýho záběru chvíle..z toho mám radost:-)
21.06.2014 12:38:32 | Frr